Když se Em probudila viděla oslňující světlo vycházející zpoza dveří. Také měla vyžehlené oblečení na židli,kde obvykle sedává a dělá úkoly. ,,Co to ke všem bukvicím je?“ zděsila se. Chtěla to jít nahlásit vychovatelce, jenže si vzpomněla na jejich včerejší hádku a rychle si to rozmyslela. ,,Červený punčocháče? Šedivá košile? Sukně? Počkat co?….“ divila se Em. ,,To vypadá jako nějaká uniforma. A co s ní mám jako dělat? To mě snad Liza přes noc přihlásila na nějakou školu?“ přemýšlela nahlas. A potom si všimla dopisu vedle naleštěných balerínek. Otevřela zapečetěný dopis.
,,Drahá Emílie,
Tvá matka si přála aby jsi ve svých 13 letech odešla ze stávajícího světa na akademii creepy-woods. Tam prý pracuje, ale ona si tě prý už najde. Obleč si uniformu, nasnídej se a projdi dveřmi. Dostaneš se na rozcestí krásného lesa. Musíš si pamatovat že akademii nenajdeš sama! Musí ti pomoci kluk jménem Endreew. Bude ve stejné uniformě jako ty. Odvede tě do ředitelny a tam odevzdáš tento dopis a řekneš tuto větu: Jsem Emílie a má matka odcházela za úplňku. Až toto řekneš tak tě odvede za tvou mámou. Em omlouvám se za včerejší nedorozumění, ale ztratila jsem nervy. Buď opatrná.
S pozdravem Liza.“
Opravdu se to děje nebo si z ní děti ze sirotčince dělají srandu? Každopádně se bleskurychle nasoukala do uniformy kterou měla připravenou na židli, skoro by zapomněla na boty a na sametový opasek k sukni. Zakousla se do housky s marmeládou, ale na hlad pomyšlení neměla. Usrkla trochu sladkého čaje a už se hrnula ke dveřím z kterých zpoza nich vycházelo oslnivé světlo. Ale najednou se v tom spěchu zastavila, jako kdyby zmrzla. ,,Co by asi udělala mamka, kdyby dostala tento dopis?“ zadumala. ,,No, asi to stejný jako já.“ odvětila a už sahala po klice. Byla teplejší, ale ne zase tak že by si popálila ruku. Když otevřela cítila hřejivý pocit u srdce, pocit, že jde domů.